|
|
|
namiesti sě, -matu, -měte pf. (ipf. namietati sě); k miesti, matu 1. (komu) namanout se, naskytnout se, namátkou se ukázat: i poče [Tandariáš] všem také rány dávati, že před ním všickni běháchu…, až jemu knieže se namiete, tuž jím Tandariáš ihned bláto zaměte TandS 1601 (se jemu…navrže ~Baw); co se vám jiných [hříšníků] namiete, ty všecky přede mne neste DivKlem 193a (69); morduje [Hektor] napořád bez milosti, ktož se jemu koli namiete TrojA 152b (se jemu… naplete ~O); a v tom namate li se nám kto jiný, též buď nám nepřietel SolfA 112b; i těm se nejednú namatl [Ježíš], ktož jeho nehledali RokJanB 54b; srdce naše…nikdy neodpočívá, jestli že spíme neb bdíme, myslí, cožkoli se namiete TovHád 21b; že …jemu v jeho neopatrných řečech, ač by se namátly, pohovíte i odpustíte AktaBratr 2,215b 2. [o něčem výhodném] (komu) naskytnout se, nahodit se: a kdež sě namyete slepice, hus neb která kačice, když já ji popadnu koli, tej jest vždy jíti do školy PodkU 271; ║ ale že knězstvie lehcě sě jim namiete, protož slibují, aby kněžie byli HusVýklB 105b (~M) ukáže se snadno dostupným Srov. nahoditi sě Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
namiesti sě, -matu sě, -měteš sě, pftiv. namásti se, namátnouti se, sich treffen, in den Wurf kommen. — Před ním (Tandariášem) všichni běháchu, tak se ho všichni báchu, až jemu knieže se namiete Tand. 68, za to v Baw. 173a: až se jemu knieže navrže. Kdež se naměte slepice, hus nebo která kačice, když já ji napadnu koli, téj jest vždy jíti do školy Podk. (Výb. 1, 950). Mnozí by rádi k těm dóstojenstvím (t. nejvyšším církevním, státi se papežem, kardinálem atd.) slibovali, kdyby mohli dojíti; ale že kněžstvie lehcě sě jim naměte, protož slibují, aby kněžie byli HusE. 1, 267. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
namiesti sě, -matu, -měteš sě dok. (komu) nahodit se, namanout se, naskytnout se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|